Marie Vágnerová – Vývinová psychológia dieťaťa.

Vývinová psychológia človeka a zvlášť dieťaťa je veľmi široká a najmä dôležitá téma. No zďaleka jej nie je venovaná náležitá pozornosť. Čo dieťa pri konkrétnych situáciách cíti a prečo? Aký vplyv na vývoj dieťaťa má rodinné prostredie v ktorom vyrastá? Prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc. je česká psychologička, vedecká spisovateľka. Je autorkou mnohých monografií, vysokoškolských učebníc a metodických príručiek. Aktuálne pôsobí na Husitskej teologickej fakulte UK, kde vyučuje psychológiu (psychopatológiu, vývojovú psychológiu a psychológiu chorých a zdravotne postihnutých).

Faktorov ovplyvňujúcich zdravý psychický vývoj dieťaťa je veľmi veľa. Možno jedným z nich je vplyv iných ľudí už na budúcu matku s dieťaťom počas tehotenstva (celkové prostredie, v ktorom matka žije). Aký je Váš názor?

Na vývoj plodu mají zprostředkovaný vliv i různé sociální faktory, ve značné míře jde o vztahy budoucí matky s různými lidmi, především těmi nejbližšími, a o jejich postoj k tomuto těhotenství. Ten může být různý: mohou se na dítě těšit, ale stejně tak může jít o těhotenství nechtěné, které z nějakého důvodu narušuje jejich představu o dalším životě. Negativní vlivy mohou vyvolávat u matky stresové reakce a tímto způsobem zatěžovat i další vývoj plodu. Zpracování negativních reakcí okolí závisí i na jejích osobnostních vlastnostech, zda je spíš úzkostná či dobře laděná. Avšak jde samozřejmě hlavně o to, jaký je její postoj k očekávanému dítěti.

Ako vníma dieťa hádku medzi rodičmi? Aké následky na psychiku dieťaťa majú časté hádky medzi rodičmi?

Především je třeba říci, že dítě od raného věku potřebuje uspokojit potřebu jistoty a bezpečí, jejíž naplnění mu umožní, aby se dál úspěšně rozvíjelo. Pokud tomu tak není, může dojít k nežádoucím změnám v jeho mozku, které mohou přetrvávat delší dobu. Raný vývoj je třeba chápat jako senzitivní fázi psychického vývoje, jejíž průběh předurčuje další rozvoj dítěte. V raném věku jde hlavně o to, jak se k dítěti chová matka, jaké chování ve vztahu k dítěti převažují, a jak ona naopak reaguje na projev dítěte. V pozdějším dětském věku jde spíš o to, jak dítě konflikt mezi rodiči vnímá a jak si ho vysvětluje. Může se stát, že bude takové chování považovat za normální, a bude si myslet, že se tak chovají všichni rodiče. To samozřejmě není dobrý předpoklad k vytváření budoucích vztahů s lidmi. Může se stát, že se dítě chová agresivně, protože jiný způsob chování nezná. Ve své rodině se nenaučilo chovat jinak. Pokud konflikty mezi rodiči narůstají na intenzitě a jsou čím dál častější, může taková životní zkušenost přispět k nárůstu jeho úzkostnosti a nedůvěře k jiným lidem.

Kedy vzniká u dieťaťa schopnosť prijímať, spracovávať a regulovať svoje emócie a dajú sa nejako podporovať?

Dětské emoce nejsou zpočátku příliš diferencované, i když emočně reagují již malí kojenci. Avšak nejprve jde jen o pocity libosti nebo nelibosti. Postupně se děti naučí emoční projevy lépe rozlišovat, půlroční děti už mohou prožívat strach, jeho rozvoj závisí na počátečních zkušenostech a na následujícím očekávání, v tomto případě negativním. V této době umí děti rozlišovat známé a neznámé lidi, což se projeví v tom, že se k cizím lidem chovají s odstupem a ostražité. Schopnost vnímat vlastní pocity se rozvíjí postupně, od raného věku, děje se tak v interakci s jiným člověkem, obvykle s matkou, která reaguje na dětské projevy pohody či nepohody a snaží se dítě uklidnit. Takový přístup dítěti pomáhá jak v porozumění různým emocím, tak v jejich regulaci. Počáteční emoční regulace je spojena s chováním matky, s podporou, kterou dítěti projevuje v situacích, kdy je s něčím nespokojené nebo se něčeho bojí.

Čo všetko a ako ovplyvňuje emócie dieťaťa a spôsob ich prežívania?

Emoční prožívání závisí na celkové pohodě dítěte i na občasných nepříjemnostech, které by mu měla matka pomoci zvládat. Jeho vývoj závisí na zkušenostech, které dítě získá, a na způsobu, jak dokáže za pomoci matky dosáhnout opětovné pohody. Počáteční vývoj lze chápat jako fázi potvrzení jistoty a bezpečí, pro niž je důležité, že nakonec všechno dobře dopadne. K získání pocitu jistoty a bezpečí pomáhá i zachovávání určitého stereotypu, kdy dítě ví, co se bude dít a jaký je význam určitých signálů. Příliš velké změny v denním režimu dítěte nejsou v tomto věku vhodné, a menší změny by měly být spojené s nějakým uspokojením. Např. nová hračka může zpočátku vyvolávat obavy, ale postupně dítě zjistí, že je docela zajímavá a že si s ní může hrát. Pocit jistoty a bezpečí totiž přispívá i k ochotě prozkoumávat okolí i dosud neznámé pocity.

Pocit bezpečia patrí k základným potrebám dieťaťa, môže mať vplyv na jeho psychiku napr. nestabilné rodinné prostredie, časté sťahovanie, striedanie starostlivosti medzi matkou a pestúnkou, málo času venovaného dieťaťu?

V prvním roce života má na dětskou psychiku nepříznivý vliv jakákoli nestabilita, která by dítěti znemožnila získat pocit jistoty o tom, jak svět funguje. Stěhování samo o sobě tak malé dítě ve větší míře neovlivní, protože jeho svět, který je v tomto věku důležitý, závisí především na matce a na jejím chování, případně i na dalších lidech, kteří jsou v jeho nejbližším okolí. Časté střídání pečujících osob není v prvním roce života vhodné. Dítě by tak nemohlo získat potřebný pocit jistoty a bezpečí, který je závislý i na vytvoření pevné vazby na matku, resp. Pečující osobu. Trvalost a stabilita pečující osoby je v tomto věku důležitá. Přínos matky závisí nejenom na tom, kolik času dítěti věnuje, ale i na tom, jakým způsobem se mu věnuje, zda to odpovídá jeho potřebám.

Súhlasíte s názorom, že ak dieťa vyrastá v rodine s harmonickými vzťahmi, bude ich také mať aj v dospelosti a naopak?

Určitě, dítě získává důležité zkušenost s mezilidskými vztahy v první fázi svého života a ty jsou základem pro vytváření vztahů s dalšími lidmi jak v dětství, tak v dospělosti. Model rodinných vztahů si dítě přenáší do svého dalšího života a chová se obdobným způsobem jako členové jeho původní rodiny. Většina dětí nemá možnost získat jiné zkušenosti, a tak považuje vztahy a chování svých rodičů za obvyklé, a je přesvědčeno, že se tak chovají všichni lidé. To se např. projeví v situaci, kdy dítě navštíví rodinu svého kamaráda a zjistí, že to u nich funguje úplně jinak. Někdy se může stát, že pokud jsou vztahy v jeho rodině neuspokojivé, tak se bude v dospělosti snažit, aby jeho partnerství a rodinné vztahy byly jiné, mnohem lepší, než co zažil v dětství. Avšak vzhledem k tomu, že s harmoničtějšími vztahy nemá dostatek zkušeností, nemusí s mu to podařit.

Čo sa odohráva v duši dieťaťa, ktoré nemá rodičov a musí žiť v detskom domove?

Hlavním problémem dětí, které neměly možnost vytvořit si blízký vztah s nějakým člověkem, je jeho přetrvávající potřeba. Dítě takového člověka hledá a to se může projevit v jeho chování, bude např. příliš vlezlé. Avšak vzhledem k tomu, že schopnost vytvořit citovou vazbu je závislá na zkušenostech získaných v senzitivní fázi vývoje, jíž je rané dětství, může tato potřeba postupně vyhasnout. To se pak projeví nedostatečnou empatií, neschopností vnímat pocity jiného člověka a brát na ně ohled. K takovému vývoji nemusí dojít jen v instituci, ale i v důsledku nepřiměřeného chování rodičů, resp. matky. Naopak v dětském domově se může najít člověk, který má k dítěti blízko a pomůže mu nahradit chybějící vztah s matkou.

Prečo niektoré deti emočne dozrievajú neskôr ako iné?

Pokud by emoční vývoj neprobíhal obvyklým způsobem, může jít o důsledek neadekvátního chování rodičů a nedostatečnost emoční stimulace dítěte nebo o neschopnost dítěte na takové podněty reagovat. Tak tomu bývá např. u dětí se závažnou formou poruchy autistického spektra. Takové děti nedovedou v důsledku narušeného vývoje příslušných oblastí mozku na emoční podněty adekvátně reagovat. Není to vina matky, jak se např. ještě v 70. letech minulého století předpokládalo, ale důsledek vrozené poruchy.

Ktoré sú míľniky v emočnom vývoji človeka?

Důležité milníky v emočním vývoji dítěte závisí na chování matky a na možnosti získat potřebné zkušenosti. Prvním milníkem je schopnost rozlišovat emoční výrazy lidského obličeje, která vycházejí ze zkušeností s matkou. Půlroční dítě běžně dovede rozlišit výraz pohody od projevu zlosti. Smutek se dětem odhaduje obtížně, protože nemá nápadnější výraz. Důležitým mezníkem emočního vývoje je v batolecím věku schopnost vcítit se do jiného člověka, i když zpočátku dítě příliš nerozlišuje mezi vlastními pocity a pocity někoho jiného. V tomto věku děti běžně reagují vztekem, který souvisí se zatím nedostatečně rozvinutou emoční regulací. Batolata reagují i projevy studu, které signalizují uvědomění nějakého provinění. V předškolním věku se rozvíjí schopnost regulovat vlastní emoční prožitky i z nich vyplývající chování. Předškolní děti už například dovedou odložit uspokojení. Přijatelné zvládání vlastních emocí je důležitou součástí školní zralosti.

Existuje návod, ako v duši dieťaťa včas postaviť základy empatie a pozitívneho sebahodnotenia?

Empatie, t.j. schopnost vcítit se do pocitů jiného člověka, závisí na tom, jak se k dítěti chovají jeho nejbližší lidé, především matka. Pokud matka projeví dostatečné vcítění do jeho emocí, naučí se to dítě také. K rozvoji empatie slouží zrcadlové neurony v mozku dítěte, které mu pomáhají zrcadlit pocity jiných lidí. Postupně se je dítě naučí odlišovat od svých vlastních emocí. Pokud by se matka k dítěti nechovala dostatečně citlivě, nebo by ve vztahu k němu projevovala jen negativní emoce, nemohlo by se naučit vnímat projevy různých emocí a rozlišovat je. Podobně je i pozitivní sebehodnocení závislé na chování matky k dítěti, které mu ukazuje, jak jej máma hodnotí a jaký má pro ni význam. To neznamená, že bude akceptovat jakékoli jeho chování, ale bude rozlišovat mezi tím, co je žádoucí a tím co žádoucí není, a dá mu to najevo. Důležitá je i pochvala, nejenom kritika, protože posílí sebevědomí dítěte a potvrdí mu, co se od něho očekává. V batolecím a předškolním věku je potřeba pozitivního hodnocení důležitým motivem k respektování požadovaných pravidel. Sebehodnocení je do určité míry *přejatým hodnocením dítěte nejbližšími lidmi, především rodiči.

*pozn. redakcie: přejatým = prevzatým

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.