Lao-c´ je v našich zemepisných šírkach väčšinou považovaný len za menej známeho filozofa východného učenia žijúceho v 6 st. p.n.l. a tak ani nevieme, kým vlastne bol a čo hlásal. V nasledujúcom rozhovore sa preto pokúsime priblížiť jeho život a pôsobenie v Číne, ktorá je doteraz najväčšou a zároveň najstaršou žijúcou civilizáciou na svete. Na otázky odpovedal Roman Steiger (www.risestredu.cz, www.hanyu.cz, www.taiji-quan.cz). Súkromne vyučuje Čínštinu, pravidelne organizuje záujmové výpravy do Číny, aby tam so svojimi priateľmi nahliadli pod pokrievku tajomstva tak odlišnej ľudskej mentality, akú môžeme nájsť práve v Ázii. Vďaka svojmu mnohoročnému záujmu o tai-ťi privoňal aj k takým oblastiam čínskej kultúry, akým je taoizmus, čajový obrad alebo čínska kaligrafia. V súčasnosti pracuje na novom preklade hlavného diela taoizmu Tao-te ťing do Češtiny. Ešte dodávame, že odstavce v texte, ktoré sú písané kurzívou, sú citátmi z knihy LAO-C´ život a pôsobenie pripravovateľa cesty v Číne, 1994 Nakladateľstvo Stiftung Gralsbotschaft Stuttgart.
Lao-c´ bol vnímaný, resp. bol predurčený ako pripravovateľ cesty v Číne. Čo je tým myslené?
Myslím, že titul „připravovatel cesty“, jakkoliv mezi lidmi není příliš rozšířený, mistra Lao-c’a vystihuje hned ve dvou rovinách. Zaprvé nám ho představuje jako šiřitele učení o správné cestě Tao a zároveň jako předpokládaného autora klasické knihy o Tao a Te – Tao-te ťing, bible taoismu, kde je cesta Tao, po které by měl každý moudrý člověk po celý svůj život kráčet, ústředním pojmem. Zadruhé je možné v souvislosti s Lao-c‘em chápat pojem „připravovatel cesty“ podobně jako u dalších duchovních velikánů světa, jakými byli např. Buddha v Indii, Zoroaster v Persii, Mojžíš na Sinajském poloostrově atd. Všichni tito duchovní otcové dnešních světových náboženství měli, stejně jako Lao-c‘ v Číně, na své současníky a na mnohé další generace následovníků veliký vliv. Jakkoliv se jejich nauky na první pohled od sebe navzájem liší, součástí většiny z nich byla, mimo jiné, také předpověď nebo chcete-li předzvěst přicházejícího velikého učitele v budoucnosti (v buddhismu je nazýván jako Buddha Maitréja, v zoroastrismu jako Saošjant a pod.), přičemž sami sebe zřejmě chápali jako v podstatě upravovatele cesty pro něj, případně připravovatele vhodné půdy pro jeho učení. Jestli tomu tak ale skutečně bylo, to jako lidstvo poznáme, k naší škodě, teprve až ve zpětném pohledu.
Aké boli hlavné myšlienky, resp. čo bolo najdôležitejšie na jeho učení?
Lao-c‘ a jeho učení je dnes po celém světě známé svým velikým důrazem na prostotu, soucit a lidskou přirozenost. V kontrastu k pevnému a někdy až krutému společenskému řádu konfucianismu (jehož důsledky můžeme v Číně pozorovat až do současnosti) se Lao-c’ova cesta Tao vyznačuje umírněností, vnímavostí a hlubokým souzněním s přírodou i se vším, co stojí za ní. “Kdo hledá vědomosti, přibývá každým dnem, kdo hledá duchovní poznání, každým dnem ubírá.” Za ústřední pojmy učení Lao-c‘a, vycházeje z Tao-te ťingu, jsou většinou považovány přirozenost c‘-žan, nenucenost wu-wej a samozřejmě cesta Tao, což je pojem, který sám o sobě obsahuje více vrstev a rovin chápání. Kromě těchto nejčastěji uváděných pojmů je zde však ještě ono záhadné Te, jak už sám název starodávné knihy napovídá. Překladatelé se dodnes neshodují v názoru, co chtěl autor tímto slovem vlastně popsat, proto se vykládá velmi různě. Někteří překládají Te jako ctnost, někteří jako dobrotu, jiní zase jako sílu. Snad nikdo z mě známých překladatelů si však dodnes nepovšiml zvukové podobnosti slova Vznešený Šang-Te v samém úvodu této klasické knihy se slovem Šang-Ti, jak se v dávných dobách v čínštině označoval nejvyšší z panteonu známých bohů. Mám za to, že tato podobnost není náhodná, a že každému, kdo tuto myšlenku domyslí do důsledku, mnohé z tajemství mistrova učení poodhalí v nové perspektivě. Jak můžeme číst v životopise Lao-c‘, skutečným jádrem jeho učení je vědění o Bohu, Vznešeném, Jediném stvořiteli nebes i země. “Bůh jest jednota. Jednota se stala trojicí. Z trojice pocházejí všechny bytosti.” Ve své době musel Lao-c‘ bojovat s nánosy zakořeněných pověr a náboženských tradic v podobě mnohobožství, uctívání předků, modlářství, víry v duchy a démony atd. Lao-c‘ vše toto svým učením překonává a odsouvá stranou jako nepodstatné nebo dokonce škodlivé. Představuje nám Vznešeného jako jediného, nejvyššího původce všeho stvořeného, který nám poskytuje sílu překonat všechny obtíže a žít šťastný a spokojený život.
V stručnosti, aký bol Lao-c´ov život?
Lao-c‘, rodným jménem Li Erl, se narodil v poměrně skromných podmínkách, dostalo se mu však dobrého vzdělání. Z historických zpráv víme, že v dospělosti zastával na císařském dvoře funkci správce archivu vzácných písemností. Jeho pravou úlohou však zřejmě bylo působit v pozici rádce panovníka a duchovního vůdce tehdejší Číny. Životopis Lao-c‘ nás seznamuje s mnohými událostmi, které k tomu vedly, například jeho setkání s vysoce postaveným lámou již v ranném věku. “Z chlapce se stal jinoch ovládající i třetí stupeň čínské řeči. Mnoho četl a na přání svého učitele se stýkal s kněžími. Přitom se ukázalo, že Li Erl nebyl výbojné povahy. Jestliže se jeho názory rozcházely s názory kněží, což se stávalo často, pak mlčel a hledal překlenutí rozporů nebo alespoň porozumění pro ně. Tak si získal přátelství i mezi muži, kteří by byli jinak jeho myšlenky odmítali jako nemožné. Jeho učitel shledal, že je načase, aby poznal významnější chrám a naučil se znát učenější muže. Bylo to dávným otcovým přáním, který byl velmi hrdý na svého chytrého syna. Kladl si pouze podmínku, aby láma mladého muže doprovázel. Šli s nimi ještě dva sluhové, aby o ně pečovali…”
Lao-c´ sa vďaka učeniu v tibetskom kláštore stal lámom hoci nebol Tibeťan. K čomu predurčovala táto duchovná hodnosť a ako sa dala dosiahnuť?
Ve starověku nebyly hranice zemí na mapě tak pevně zakreslené jako dnes. Komunikaci mezi Čínou a Tibetem nekomplikovaly ani tak politické odlišnosti jako spíše geografická členitost a vzdálenosti. Přesto však nebylo zvykem přijímat mezi mnichy osoby z jiných národů. Lao-c‘ byl v tomto ohledu výjimkou. Jestliže byl schopný překonat jazykovou bariéru, mohl díky svému vrozenému talentu k učení a inteligenci, i díky nepopiratelným duchovním kvalitám zvládnout též náročný proces přípravy v tibetském klášteře. Dosaženou hodností lámy měl Lao-c‘ usnadněnu cestu respektive otevřené dveře na císařský dvůr.
Kým a za akým účelom boli vybudované tibetské kláštory s duchovnými školami?
Začnu krátkou citací z životopisu Lao-c’: “Stařec schoval svoji žlutou kápi a pokračoval dále ve vyprávění. „Klášter, v němž jsem působil, je ukryt vysoko v horách. Tam opatrujeme prastaré vědění o tom, že můžeme zůstat spojeni s věčnými zahradami tak dlouho, pokud naše učení zůstane prosté všeho cizího. Lidstvo bude pozvolna kráčet ke zničení, ale Vznešený mu sešle pomoc. Uchováme-li si čistotu, pak budou smět z našeho národa vždycky vycházet pomocníci.“ Kláštery a duchovní školy v tibetských horách měli za sebou již v Lao-c’ově době dlouhou historii. Nikdo přesně neví, kdy a za jakých okolností vznikly. Vyprávěly se o tom pouze legendy. Měla to být centra vědění o Světle a Božství, a také místa živého spojení s nebeskými úrovněmi. Postupem času se tibetské kláštery přetvořily do podoby opevněných hradů tak, aby jejich zdmi dovnitř nemohlo proniknout nic z nízkých a zhoubných myšlenek, které se množily v okolním světě.
Aký bol život v kláštore a aké je situácia v súčasnosti?
Život v tibetském klášteře tak, jak nám o něm vypráví životopis Lao-c‘, byl velmi prostý a přísný, cele zaměřený na studium, každá chvíle a každá činnost byla prodchnuta duchem uctívání Vznešeného. Na první pohled by se mohlo zdát, že se toho do dnešních dnů v tibetských školách mnoho nezměnilo. Ale potíže s postupně upadající čistotou učení a nutná odloučenost od okolního světa, které byly palčivým problémem již před téměř třemi tisíci lety, byly v průběhu staletí ještě více prohloubeny. Zhruba tisíc let po smrti Lao-c’a z původního duchovního odkazu v Tibetu nezbylo téměř nic, v klášterech se vyučovaly všelijaké rituály a magické praktiky. Přibližně v 7. století n. l. se do Tibetu dostal buddhismus, který se smísil s tím, co zde z původních nauk zbylo. Ve 20. století pak Tibet politicky ovládla komunistická Čína a spolu s množstvím čínských přistěhovalců a s tím spojeným šířením myšlenek socialistického materialismu dostalo duchovní vedení země doslova poslední ránu. Dnes už je v Tibetu jen hrstka funkčních klášterů. Jsou to v podstatě státem chráněné památky, kde můžete běžně potkat mladé i staré mnichy s chytrým telefonem v ruce.
Čo sa Lao-c´ovi podarilo dosiahnuť, splnil svoje životné poslanie?
Jak se dozvídáme z knihy, Lao-c‘ svou úlohu v Číně skutečně naplnil. Celý svůj život zasvětil duchovní obrodě a povznesení národa. Za jeho života a působení dokonce i světský život čínského lidu po všech stránkách vzkvétal. Po Lao-c‘ově odchodu na věčnost a spolu s koncem éry vládnutí dynastie Čou však vinou po moci lačných lidí vystřídalo období rozkvětu naopak období velkých společenských zvratů a chaosu, z historie známé jako Období válčících států. Vládnoucí třída a s ní postupně i celá společnost se zcela odklonila od učení Lao-c’a a uctívání Vznešeného směrem k učení Kon Fu-c’a a starým rituálům. Jen díky Lao-c’ovu následníkovi Čuang-c’ovi a dochované knize Tao-te ťing se nám střípky dávné moudrosti zachovaly, ač do značné míry zahalené tajemstvím, až dodnes. Jeho studium a pokusy uvést správnou Cestu opět v život se táhne čínskými dějinami jako zlatá nit. Přestože taoističtí a neotaoističtí učenci dosáhli významných úspěchů na poli filozofie, medicíny nebo umění, již nikdy se nedokázali dopracovat k původní Lao-c’ově velikosti.
