Zrejme nie je človek, ktorému by sa počas spánku niečo nesnívalo. Navyše, častokrát máme sny a s tým spojené zážitky, ktoré sú fascinujúce a neraz im ani sami nerozumieme. Tak ako smrť, aj spánok a prežívanie udalostí počas spánku sú obklopené javmi, ku ktorým nevie zaujať uspokojujúce stanovisko ani veda. Ako si dokáže veda napr. vysvetliť, že sniacemu človeku sa sníva, že ho navštívi niekoľko rokov zosnulý otec, ktorý ho upozorní na zdravotný stav sestry, ktorá je na základe sna poslaná na vyšetrenie, ktoré preukáže rakovinu, o ktorej vôbec netušila? Alebo sniacemu sa sníva, akú otázku si na skúške vytiahne a naozaj si ju vytiahne. V nasledujúcom rozhovore sa pokúsime nahliadnuť za oponu ľudského (ne)vedomia so psychologičkou Olgou Plíčkovou.
Najbežnejšie vysvetlenie najbežnejších snov je, že mozog počas noci spracováva zážitky denného vedomia (pozeranie hororu v TV spôsobí strašidelné sny). Čo sú to vlastne sny, ako vznikajú a aká je ich funkcia?
Protože nepanuje shoda na tom, co sny jsou a jakým způsobem je možné je zkoumat, mohu odpovědět pouze za sebe. Sny jsou vnímané na dlouhé škále zakončené dvěma extrémními názory: sny jsou tak buďto jakýmsi odpadem, produktem mozkové aktivity, která třídí naše zážitky a prožívání na jednom konci spektra a branou do jiné úrovně reality na druhé. Já sny považuji za mystérium a příležitost s pokorou si uvědomit, jak málo toho o sobě, světě a tomu, čemu říkáme „realita“ víme. Sny vnímám jako laskavého a moudrého průvodce, který čeká, zda a jestli si ho/jí všimneme a necháme se sny ovlivnit/vést.
Z pohľadu psychológie, čo môže vyjadrovať sen, v ktorom sa sniacemu sníva, že sa škaredo háda so svojou svokrou, pričom v reálnom živote vychádzajú veľmi dobre a konflikt nikdy nemali?
Psychologie je široký a rozmanitý obor, jinak se na sny bude dívat psychoanalýza a jinak kognitivně behaviorální terapie. Opět tedy mohu odpovědět pouze ze svého úhlu pohledu, který je výrazně ovlivněn prací švýcarského psychiatra a hlubinného psychologa C. G. Junga. Podle tohto přístupu je užitečné se na sny dívat jako na zprávu o stavu našeho vnitřního světa. A také v závislosti na kontextu snícího. Ráda poukazuji na to, že sen má v zásadě tři roviny: realitě blízkou, osobně-symbolickou a archetypální/božskou. Na úrovni realitě blízké může zobrazovat, jak skutečně vnímáme svůj vztah ke švagrové – třeba si jen namlouváme, že spolu dobře vycházíme a konflikt dřímá pod povrchem? Na úrovni osobně-symbolické se sen švagrové nemusí vůbec týkat, ona je „jen“ zástupným (symbolickým) zosobněním nějaké naší vlastnosti, postoje, charakteristiky. A na archetypální úrovni nás sen bere do spirituálních hloubek a výšin, k samotnému tajemství bytí. Tuto rovinu však zde zmiňovaný sen spíše neobsahuje.
Niekedy sú sny tak živé (človek so sebou myká, rozpráva, potí sa), že keď sa zobudí rozmýšľa, či to bol iba sen alebo skutočnosť. Pripúšťate možnosť, že v niektorých prípadoch sa nejdená o sen v klasickom slova zmysle, ale prežívanie duše mimo pozemského diania?
Proto na nás sny mají často takový vliv, že náš mozek a emoční prožívání nerozlišují, co je představa (sen) a co „realita“. Toto bych zrovna jako důkaz mimo-zemského putování nebrala. Zároveň jsou lidé, kteří dnes již otevřeně mluví o tzv. astrální cestování, kdy opouštějí tělo a cestují na jiná místa v rámci planety nebo i mimo ni. Tzv. post-materialistická věda se nejen těmito, do současnosti vědou opomíjenými tématy, začíná seriózně zabývat. Jsem moc zvědavá, zda a jak se podaří zjistit více.
Ako si vysvetľujete sny, ktoré majú na človeka trvalejší vplyv? Napr. človek v sne vidí tvár anjela (nevidí krídla, ale vie, že je to anjel) z ktorého žiari láska a človek ju po zobudení aj reálne v sebe cíti, ešte niekoľko dní…
Nevysvětluju si je 😊 Jsem vděčná, že přicházejí. Myslím, že to je jedna z lekcí snů: brát je vážně, právě proto, že jim hlavou nerozumím. Otevřít se jejich poselství. Přesto své klienty podporuji v tom, aby našli své vysvětlení, hlava a duše (která podle mých zkušeností skrze sny hovoří) pak lépe spolupracuje.
Zaujímavou témou je tiež symbolika v snoch. Dokonca existujú tzv. snáre (bežne dostupné v kníhkupectvách), kde je vysvetlené množstvo symbolov. Napr. ak človek pred niečím uteká alebo mu vždy ujde vlak, znamená to a ono. Aký je Váš názor na svet symboliky? Odkiaľ sa berie?
Protože já osobně – v souladu s dědictvím hlubinné psychologie – považuji sny za dopis, který nám píše naše duše – považuji snové symboly za převážně individuální, snáře nemohu doporučit. Zároveň je pravda, že my lidé jsme vzájemně propojeni například i tím, jak v rámci dané kultury vnímáme některé „věci“ – například červenou, kříž nebo strom. V tomto smyslu je dobré pátrat po tom, jak bylo to, o čem se nám zdálo, vnímáno historicky napříč kulturami. Člověka to obohatí a inspiruje. Nicméně i bez toho je možné porozumět tomu svému snu: stačí se sama sebe ptát – co pro mě znamená vlak? Jak bych ho popsala? Kam jsem jela? Jak jsem se cítíla? Znám takovéto pocity z bdělé reality? Pokud ano, odkud? Atp. Napsala jsem o tom celou „učebnici“, pokud by to někoho zaujalo.
Mnohí vedci prišli na prevratné objavy počas spánku (Mendelejev, Bohr, Howe, Einstein, Kekulé, atď.). Ako je niečo také možné?
Mě spíš napadá, jak je možné, že si myslíme, že nápady máme my a ne ony nás? Jak to, že se neinvestují biliony dolarů do výzkumu toho, odkud přicházejí nápady? Taková omezenost! Jazyk to „ví“ – říkáme „napadl mě nápad“ – napadl! Jako zloděj, zezadu, bez varování, najednou přišel a je tu! V angličtině se říká, že jsou tři B, kde přicházejí nápady: bed, bus, bath = postel, autobus, koupel. Tedy místa, kde se uvolníme, nemůžeme nic moc dělat a jen tak jsme. Tedy místa, kde se otevíráme něčemu – já říkám duchu a duši, spojujeme se s čímsi, co nás přesahuje a přijde nápad.
Aký máte názor na neustále sa opakujúce rovnaké sny? Napr. človeku sa pravidelne sníva, že cestuje metrom, ktoré vie na základe sna detailne popísať, ale nikdy v takom necestoval, nikdy také nevidel a nakoniec sa dopátra cez internet, že také metro jazdilo v Birminghame v minulom storočí.
Zkušenost říká, že neustále se opakující sny nejsou úplně stejné, bývá tam drobný posun, změna, přestože téma je neměnné (například skládám maturitu). Podle Junga jsme coby lidstvo propojeni – nejen my, co jsme naživu teď, ale i všichni ti, kdo žili před námi. Sdílíme pole kolektivního nevědomí, které může vzlínat spícím jednotlivcem a přinést třeba obraz metra z Birminghamu. Na co se ve své praxi soustředím já je, PROČ zrovna teď, zrovna metro a zrovna Birmingham. Co mi tím sen chce říci?
Tiež sú zaujímavé tzv. prorocké sny, ktoré nás informujú o tom, čo sa stane v budúcnosti (pomáhajú pripraviť sa). Napr. človeku sa sníva, aké číslo testu na skúške dostane a skutočne také aj dostane. Ako sa pozerá na takéto a podobné sny moderná psychológia?
Většina psychologie se sny vůbec nezabývá. Stále je to okrajová oblast. Jak jsem zmínila výše, tzv. postmaterialistická věda si klade za cíl takovéto fenomény prozkoumat, uvidíme tedy, co přinese budoucnost.
Čo je to vedomé (bdelé) snívanie? V čom môže byť nápomocné a ako?
Lucidní snění je stav, ve kterém jsem si vědoma, že sním. Procházím tedy snovým dějem a vím o tom. Jako všechno, může to být přínosné nebo ne, podle toho jak s tím zacházím. Pokud se s pokorou a úctou ke snu nechám vést tam, kde mi sen chce něco sdělit, něco ukázat, může mi moje vědomé prožívání zvýšit přínost z takové zkušenosti (méně toho zapomenu, je snažší takovou zkušenost integrovat, mohu se rovnou ve snu ptát na to, čemu nerozumím atp.). Pokud tuto dovednost použiji hlavně na to, abych létala nebo se vozila na mracích, je to podle mě promarněná příležitost.
