Mohol by byť vymierajúci japonský národ akýmsi mementom toho, čo čaká technicky vyspelé civilizácie z hľadiska vývoja populácie a s tým súvisiacimi ďalšími následkami? Japonsko ročne stráca okolo 500 tis. pôvodných obyvateľov, čo pri desaťročiach trvajúcom trende, môže mať vážne následky. Ale pokles populácie sa netýka len Japonska. Z celosvetového pohľadu síce aktuálne žije na Zemi okolo 8 miliárd ľudí, pričom populačný vrchol pravdepodobne dosiahneme okolo r. 2050 (9 miliárd ľudí), potom však (podľa štúdie britského ekonóma Jamesa Pomeroya) nastane pokles, a okolo r. 2100, sa očakáva zníženie na 4 miliardy. Súčasné trendy už teraz naznačujú, že pôrodnosť klesá, i keď v niektorých krajinách (napr. subsaharskej Afriky a Ázie) vedie jej úroveň, aj keď klesá, k nárastu počtu obyvateľov. Kryštof Zeman pracuje na Viedenskom demografickom inštitúte Rakúskej akadémie vied vo Wittgensteinovom centre pre demografiu a globálny ľudský kapitál. Je členom Českej demografickej spoločnosti, Európskej asociácie pre populačné štúdie a Predmetovej komisie pre demografiu na Karlovej univerzite v Prahe. Je tiež autorom a spoluautorom viacerých publikácii z oblasti vývoja ľudskej popuácie.
Ako sa vyvíja počet obyvateľov Japonska od r. 1980? Ak bude trend pokračovať, koľko obyvateľov bude mať Japonsko v r. 2050 a v r. 2100?
Japonsko zažilo nejrychlejší růst počtu obyvatel po druhé světové válce – v roce 1950 tam žilo 84 milionů obyvatel, a v roce 1980 to bylo již 117 milionů. V té době se ročně rodilo v Japonsku okolo 2 milionů dětí, zatímco zemřelých bylo okolo 700 tisíc ročně. Poté se však růst zpomalil a zastavil, jednak tím, jak se snižovala plodnost žen a zároveň tím, jak ve stárnoucí populaci narůstal roční počet zemřelých. Úhrnná plodnost, měřící zhruba počet dětí narozených jedné ženě, se snížila ze 3 v padesátých letech na 2 v letech šedesátých až sedmdesátých, a postupně na 1,5 až po současných 1,3. Ročně se tak nyní narodí méně než milion dětí, zatímco počet zemřelých se pohybuje okolo 1,5 milionu. V posledních třiceti letech se tak početní stav populace stabilizoval okolo 125 milionů.
V následujícím období však začne populace klesat, podle nejnovější projekce Spojených národů (UN WPP: https://population.un.org/wpp/) bude mít Japonsko v roce 2050 cca 104 milionů a v roce 2100 asi 74 milionů obyvatel. Projekce však většinou počítají s aktuálními trendy, tedy počítají s tím, že plodnost se již výrazně nezvýší, a trend stárnutí populace bude pokračovat. Proto autoři projekcí často publikují více variant. Podle projekcí mé domovské instituce, Wittgenstein Centre for Demography and Global Human Capital (WIC), se odhadnutý počet obyvatel v Japonsku v roce 2100 pohybuje mezi 70 a 84 miliony. Aktuální čísla si každý může prohlédnout v online aplikaci Wittgenstein Centre Human Capital Data Explorer na adrese http://dataexplorer.wittgensteincentre.org/wcde-v2/
Stále bych ale tomuto vývoji neříkal „vymírání“, pod tímto termínem si představím spíše lední medvědy nebo koně Převalského. Musíme si uvědomit, že i po tomto poklesu bude stále počet obyvatel srovnatelný s rokem 1950, jeho struktura však bude výrazně odlišná.
Aké socioekonomické následky môže mať súčasný populačný trend v Japonsku?
Všechny vyspělé státy Evropy, Asie, i Ameriky se v současnosti potýkají s poklesem plodnosti a změnami struktury obyvatelstva. V tradičních populacích, s vysokou mírou plodnosti a úmrtnosti, je většina populace velmi mladého věku. Postupně, jak klesá úmrtnost a plodnost, je více obyvatel ve středním věku, stále je málo starých lidí, a je méně dětí. Tehdy se také nejlíp daří ekonomice, protože velká část populace je v produktivním věku a malá v neproduktivním. Jak však plodnost dále klesá, a úmrtnostní poměry se dále zlepšují, populace stárne.
Starnutie obyvateľstva je z pohľadu štátu zrejme tiež problém…
Stárnutí obyvatelstva nemusíme označovat jako problém, neboť je výsledkem jednoho z nejvyšších výdobytků naší civilizace, kterým je prodlužování délky lidského života. Pokud si vezmeme za příklad opět Japonsko, v roce 1950 byla „naděje dožití“ u obou pohlaví cca 60 let, zatímco nyní je to 85 let. Můžeme tedy raději mluvit o výzvě. Výzvou moderních populací, a k těm patří kromě Japonska též populace západní, ale i střední a východní Evropy, včetně Česka a Slovenska, je připravit se na zvyšování podílu důchodců ve společnosti, kdy klesá podíl jak dětské, ale též produktivní složky. V těchto zemích bude tedy žít stále více starých lidí, a zároveň bude ubývat lidí v pracovním věku, kteří táhnou ekonomiku, vytvářejí hodnoty, a platí daně.
Môže mať pokles pôrodnosti súvis so súčasnou digitálnou dobou – technikou, ktorá je v Japonsku najďalej? Resp., prečo počet obyvateľov vyspelého sveta klesá a počet obyvateľov chudobnejších častí stúpa?
Japonsko je země kde vznikají nové trendy, ať už jde o elektroniku či osobní auta v minulosti, digitální hry, tranzistoráky, anime, porno, nebo život po internetu. V současnosti opravdu mnoho mladých lidí v Japonsku nemá žádný vztah, 40 % mladých manželství je tzv. „sexless“, 14 % manželství vzniká na internetových seznamkách. Na vině je zejména hektický moderní život, vysoké pracovní nasazení, stres. V Japonsku, i sousední Jižní Koreji (kde je úhrnná plodnost nejnižší na světě, pod 0,8) se střetávají tradiční hodnoty (které požadují po ženách, aby sloužily mužům, rodily děti, staraly se o domácnost, a zároveň pečovaly o rodiče své i svého manžela), s hodnotami moderními, které vyžadují vystudovat vysokou školu, udělat doktorát, začít budovat úspěšnou kariéru, a chodit do práce třeba 60 hodin týdně. Zároveň neexistuje (tak jako v Evropě či Americe) nesezdané soužití, kohabitace, sex mimo manželství, a rození dětí mimo manželství. Tyto hodnotové systémy jsou natolik neslučitelné, že ženy raději zůstávají neprovdané a nemají děti. Z generace narozené 1980 zůstává v Japonsku 27 % žen bezdětných (v Evropě je to mnohem méně, v Německu sice vyšších 22 %, ale v Česku a na Slovensku 15 %, a například v USA 13 %).
A k otázce méně vyspělých zemí: on už ani tam počet obyvatel tolik nestoupá. Stoupá hlavně v zemích, kde je mladší populace, zejména v Africe, dále země jako Pákistán, Afghánistán, Malajsie, dále Izrael, a díky migraci USA. Země, které dříve výrazně rostly, jako Čína nebo Thajsko, již nerostou, a další, jako Indie, Indonésie nebo Írán a celá Jižní Amerika brzy růst přestanou.
Jedným z riešení by mohlo byť prijímanie migrantov z chudobnejších krajín, ktorí sú ochotní mať deti, to však zrejme z pohľadu existencie národov v zmysle akom ich poznáme, môže mať ďalekosiahle následky…
Mnohé země využívají aktivní imigrační politiku pro řešení demografických již celá desetiletí, nejedná se jen o USA a země jižní Ameriky, ale též mnohé státy západní a severní Evropy, včetně Německa a Rakouska. Společnosti východní Evropy, nebo též Japonska, jsou však často mnohem méně nakloněné myšlence imigrace. Nejčastěji jde však o migraci mladých lidí v produktivním věku, která nahrazuje nedostatek pracovních sil (jako u nás Ukrajinci, Vietnamci), nejedná se o nějaký dovoz žen, které by místo nás měly rodit děti.
Z výzkumů dále víme, že migranti se často rychle adaptují na demografický režim v přijímající zemi, a počet dětí se u nich sníží. Ještě před 15ti lety měly naturalizované Turkyně v Rakousku v průměru 2,5 dítěte, zatímco nyní je to 1,9 (ve srovnání s 1,5 za Rakousko celkem). Avšak již též v Turecku je úhrnná plodnost okolo 2. Podíváme-li se však třeba na ženy které migrovaly do Rakouska z Afghánistánu, ještě před 15ti lety měly úhrnnou plodnost 4,3 a nyní mají 2,3 (viz Birth Barometer: https://www.birthbarometer.at).
Ještě musím vysvětlit rozdíl mezi úhrnnou plodností, která se počítá v daném roce, a konečnou plodností celé generace. Jedna je okamžitý ukazatel všech žen v daném roce, druhá měří plodnost za celý život dané ženy. Je to, jako kdybyste jeli po dálnici z Prahy do Bratislavy, chvíli jedete neomezeně rychlostí 130 km/h, potom přijde zúžení a zácpa a vy jedete osmdesátkou nebo padesátkou. Na konci cesty vám však vyjde průměrná rychlost 100 km/h. Evropa a Japonsko se nyní nachází v tom zúžení, úhrnná plodnost činí často 1,5 i 1,3 dětí na ženu. Na konci života však budou mít ženy narozené v roce 1980 podstatně více dětí v průměru, ve střední a východní Evropě okolo 1,6-1,8, v Japonsku 1,5 (viz European Demographic Datasheet: https://www.populationeurope.org).
Čo by mali vlády podľa Vás robiť, aby tento trend vymierania nejakým spôsobom pomohli zvrátiť?
Tento trend je do značné míry nezvratitelný. Lidé budou žít stále déle, a tento trend jistě nikdo obracet nechce. Na druhé straně, plodnost lze ovlivnit jen velmi omezeně. Vlády by se neměly snažit o krátkodobé zvýšení plodnosti různými finančními injekcemi, nebo populistickými prohlášeními, jak to vidíme v poslední době například v Bělorusku, v Maďarsku, či v Turecku. Řešením je spíše zasadit se o sladění profesního a rodinného života, tak jak to vidíme například ve Skandinávii. Z různých šetření víme, že lidé stále chtějí mít v průměru 2 děti, současná hektická doba jim to však nedovolí.
V r. 1959 žilo na našej planéte len okolo 3 mld. ľudí. Ako vnímate z pohľadu budúcnosti pokles populácie na Zemi, ktorú sme vydrancovali a neustále v tom pokračujeme?
Přelidnění planety je reálným stavem dneška, a lidstvo intenzivně ovlivňuje veškerou ekologii planety Země. Podle aktuální projekce UN by měla světová populace kulminovat okolo roku 2085 na hodnotě 10,4 miliardy, a poté začít klesat. Problémem je však také nerovnoměrnost rozmístění obyvatelstva, kdy mnohé regiony jsou přelidněné již dnes, a příroda je tam již zcela zničená. Z tohoto pohledu je tedy pokles populace spíše pozitivním jevem.
