Vesmír – univerzum, kozmos, svet, všehomír. Filozoficky je vesmír chápaný ako všetka (nie len viditeľná) časopriestorová objektívna realita v celku.
Na videu: https://www.youtube.com/watch?v=udAL48P5NJU%MCEPASTEBIN% môžeme vidieť nášho najbližšieho galaktického suseda – galaxiu Andromeda, resp. jej menšiu časť, pričom svetlé bodky sú hviezdy ako naše Slnko. Andromeda patrí k stredne veľkým galaxiám, vo vesmíre je podľa vedcov najmenej dva bilióny galaxií s tromi kvadriliónmi (biliardami) hviezd. Veľkosť (nami viditeľného) vesmíru, množstvo sĺnk a planét je ľudskému chápaniu nepredstaviteľné (https://www.youtube.com/watch?v=mwgy5SwLSwg). Na otázky odpovedal český astronómom RNDr. Jiří Grygar, CSc., na Slovensku známy aj vďaka TV relácii Okná vesmíru dokorán. O veľkosti vesmíru dodáva: “samozřejmě většina vesmíru pozorovatelná není, takže můžeme jenom spekulovat, kolik je v této části vesmíru dalších hvězd.”
Náš pohľad na vesmír sa vďaka novým poznatkom neustále mení, no vesmír samotný sa vo svojej podstate mení veľmi málo a ide si pokojne svojou cestou ďalej. Čím Vás vesmír doteraz najviac prekvapil, resp. čo je na ňom pre Vás najobdivuhodnejšie?
Máte pravdu, že se náš pohled na vesmír zejména v poslední době rychle proměňuje a nepochybně to tak bude i v budoucnosti. Nelze ovšem říci, že by se vesmír sám měnil velmi málo; probíhají v něm spousty velmi rychlých změn; zejména proto, že se vesmír rozpíná stále rostoucí rychlostí.
Kdybych měl vybrat to nejobdivuhodnější překvapení, tak je to okolnost, že na zcela nevýznamné planetě naprosto tuctové hvězdy vznikl před miliardami let primitivní život, jenž se do současnosti vyšplhal na takovou intelektuální úroveň, že lidé dokáží vesmír studovat a poznávat. Stačí jim k tomu mozek, který má hmotnost něco málo přes kilogram a s tímto titěrným nástrojem jsme to dokázali. Přitom k tomu, aby lidé měli svá těla, musely miliardy hvězd po miliardy let vyrábět chemické prvky, takže každý člověk je fakticky stvořen z hvězdného prachu – několika desítek prvků Mendělejevovy tabulky. Kromě vodíku, který pochází z prvních tří minut věku vesmíru, trvalo obohacování vesmíru dalšími biogenními prvky velmi dlouho a dosud je jich ve vesmíru nanejvýš 2 %.
V porovnaní s večnosťou sa 13,8 miliardy rokov (odhadovaný vek nami pozorovaného vesmíru) môže javiť ako „krátka chvíľa“, resp. v porovnaní s večnosťou sa takto javí akýkoľvek časový úsek. Už len z tohto pohľadu sa čas javí ako značne relatívny, a to nie len z hľadiska Einsteinovej teórie relativity. Stotožňujete sa s názormi, že čas stojí a my sme v pohybe (meníme sa) a preto sa nám zdá, že čas plynie?
Celá fyzika je založena na teorii, že v okamžiku Velkého třesku vznikl čas, prostor a hmota vesmíru. Čas lze proto považovat za klíčovou součást obrazu světa, který má tu zvláštní vlastnost, že šipka času směřuje výhradně od minulosti přes přítomnost do budoucnosti. Obrácení šipky času v termodynamice není možné. Když rozbijete sklenici, tak video o této události můžete sice pustit pozpátku, ale ve skutečnosti rozbitou sklenici nejde scelit.
Je podľa Vás vesmír uzavretý systém, do ktorého už neprichádza žiadna ďalšia sila/energia, teda je akýmsi „perpetuum mobile“, alebo si myslíte, že do vesmíru prúdi ešte nejaká iná energia, vďaka ktorej môžeme napr. my ľudia existovať?
Vesmír téměř určitě není uzavřený systém, ale podle současných názorů díky rozpínání v průměru chladne a ve vzdálené budoucnosti by se měl rozplynout v chladnou nicotu. Je ovšem poměrně pravděpodobné, že budoucí věda objeví nové vlastnosti vesmíru, které současný scénář změní. Současná věda však žádné známky takové změny nezjistila.
Môže systém akým je vesmír, vzniknúť sám od seba a navyše si aj určiť vlastné pravidlá existencie, akoby sám bol inteligenciou? Inými slovami: môže vzniknúť hmota z ničoho, bez pôsobenia niečoho resp. niekoho iného?
Na tuto otázku nemáme žádnou věrohodnou odpověď. Tuto záhadu patrně poprvé zformuloval německý polyhistor Wilhelm Leibniz (1646-1716), když si v roce 1714 položil otázku: „Proč je něco spíše než nic?“ (Když nic by bylo nejjednodušší.) Dodnes o této Leibnizově otázce přemýšlejí filosofové, teologové i přírodovědci, ale nikdo na ni zatím nedokázal odpovědět.
