MUDr. Martin Jan Stránský, známy český neurológ je riaditeľom Polikliniky na Národní v Prahe (ČR) a primárom na Univerzite Yale (USA), kde aj prednáša. Hovorí o sebe, že má „české srdce“ a „americký mozog“, podľa neho sú technológie skvelá vec, napr. počítače mu pomáhajú pri práci, rovnako ako ďalšie technológie, napríklad magnetická rezonancia, ktorá umožňuje učiť sa o mozgu. Technológie používa bádateľsky, ale zároveň jedným dychom dodáva: „Jakmile je pustíme do osobního života a začnou ovlivňovat mezilidské vztahy a naše jednání, přestaneme spolu mluvit, a to je už problém.“ Zastihli sme ho počas prednášky v Slovenskej sporiteľni v Bratislave.
Čoraz viac sa hovorí o negatívnom vplyve počítačov, smartfónov, tabletov, sociálnych sietí na človeka, najmä na deti. Ktoré sú najväčšie riziká?
Mozek má přibližně sto bilionů buněk, přičemž počet spojů v mozku je přes tisíc trilionů (každá buňka má 10 000 spojů), v počítačové terminologii by takový počítač měl výkon jeden trilion bitů za sekundu. I přesto vede podle řady výzkumů nadměrné používání technologii k zastavení zdravého vývoje dětí, ke snižování IQ – tedy k hloupnutí a k rozkladu společnosti. Doslova to ničí mezilidské vztahy. Není nic, čím by sociální sítě, tablety a smartfony z dlouhodobého hlediska přispívaly k lidské spokojenosti. Je to víceméně systém, který funguje na základě návykovosti a odpoutává člověka od jeho přirozených lidských schopností.
Existujú v súčasnosti nejaké konkrétne opatrenia štátov, ktoré by nejakým spôsobom limitovali používanie týchto technológii?
Ano, nejzajímavější je např. doporučení Americké pediatrická asociace, aby žádné dítě v raném věku nevysedávalo před jakýmkoli monitorem, v pozdějším věku pouze 1–2 hodiny denně, ale pouze pod dohledem rodičů nebo učitelů. Dále je to rozhodnutí francouzského parlamentu, který v červenci 2018 zakázal používání mobilů, tabletů a tzv. chytrých hodinek v mateřských, základních i středních školách.
Učenie, či čítanie z kníh má svoje čaro, no mnoho, najmä mladých ľudí uprednostňuje z praktického hľadiska počítače, či tablety. Existuje nejaký rozdiel vo vnímaní prostredníctvom knihy, časopisu v porovnaní s obrazovkou?
Vědecky je potvrzeno, že člověk lépe vnímá a lépe si pamatuje věci, které čte z knihy, časopisu, tedy “z papíru” než z obrazovky. Ať čtete cokoli, z knihy si pamatujete alespoň o třicet procent více. Platí to i tehdy, když čtete jednu větu nebo krátký článek. Je to dané tím, jak funguje mozek. Ten čte tak, že si vytvoří vizuální vzor v paměti.
Možná tedy dnes mladí vědí, kde najít informace na internetu, ale nemají hlubší schopnosti, nedovedou argumentovat a dávat si věci do souvislostí. Možná mohou vynalézt něco šikovného v oblasti počítačových aplikací, ale z hlediska humanismu jsou mnozí na dně.
Má elektrosmog negatívny vplyv na ľudský organizmus, deformuje bunky?
Elektrosmog může ovlivňovat buňky. Existují tzv. měkké studie, které dokazují vznik určitých psychických chorob, ale i rakoviny či zvýšeného krevního tlaku. Zároveň je ale třeba dodat, že neexistuje konsenzus nebo studie, která jednoznačně dokazuje například zvýšený počet nádorů u lidí žijících pod větším vlivem elektrosmogu. Zatím to není plošně dokázáno.
Z Vášho pohľadu, s čím súvisí schopnosť, resp. neschopnosť človeka zachovať si kritické myslenie pri presýtenosti nepreberným množstvom informácií a pri nápore sofistikovaných informačných kampaní?
Souvisí to s výchovou – doma i ve škole. Rodiče by neměli dávat přednost technologiím proto, aby se zbavili rodičovských odpovědností (což je cílem absolutní většiny rodičů, kteří dávají dětem mobilní telefony nebo tablety). Zároveň by dítě mělo být vychováváno ve školním prostředí, které upřednostňuje mezilidskou komunikaci a upozorňuje na dvojsečnost technologii. Ty totiž samozřejmě mohou být při zachovávání rovnováhy užitečné.
Naše společnost je však rozmazlená, posedlá konzumem a vyděláváním peněz. Ztrácí tradiční hodnoty, včetně rodinných a je třeba upozornit, že právě sociální sítě a využívání moderních technologii přispívá k vytváření začarovaného kruhu, který rozkládá společnost a prokazatelně vede k tomu, že současná mladá generace trpí mnohonásobně větší úzkostí a depresí než naše generace nebo generace našich rodičů.
Prečo sa príjemné spomienky časom stávajú ešte príjemnejšími?
Aby se paměť neztrácela, musí se neustále udržovat, a to tak, že ji vědomě i nevědomě navštěvujeme. Musíme ji neustále pročesávat a prožívat. Když to neděláme, náš mozek si vymyslí a domyslí ty části, které paměti chybí, aby byla kompletní.
Máme sklon k tomu, abychom nepříjemné vzpomínky vymazávali a nahrazovali je našimi ideály. Proto se paměť každého mění, proto se mimochodem dějiny opakují – lidé si nepamatují jak bylo, ale vždy si myslí, že to bude lepší, že to nemůže být tak špatné jak to bylo, tak to zkusíme znovu. Je to takový neurologicky sebeklam, který tvoří pocity nostalgie i pro události, které byly možná velmi nepříjemné. Na společenské úrovni je to např. setrvávání v určité romantice kolem období komunismu, které nebylo až tak špatné, protože jsme měli co jíst. V současné době stresu, atd. je jednodušší paměť nepročesávat, nevrátit se do minulosti, přilepit tam nějaké ideály a dospět tak k mylné představě, že minulost byla lepší než současnost.
Čo Vás najviac fascinuje na ľudskom mozgu? Má podľa Vás človek dušu?
To, jak funguje vědomí. Díky novým technologiím můžeme mozek stále lépe zkoumat. Víme již například, které části mozku co dělají a při čem a jak fungují. Jsme tedy schopni popsat příčiny různých pocitů a také jejich důsledky. S velkou pravděpodobností dokážeme určit, který mozek (člověk) lhal či kradl a který ne. Se stoprocentní jistotou vám řekneme, jakou barvu máte nejraději, aniž bychom vám položili jedinou otázku, dokážeme vysvětlit, na jakém principu funguje paměť nebo třeba déjà vu.
Domnívám se, že jednoho dne budou vědecky nalezeny i odpovědi na takové otázky, jako například, co se s námi stane po smrti, či zda existuje lidská duše. Zatím to však jednoznačně říci neumíme.
