“Kocky sú hodené” – tento známy citát patriaci Gaiusovi Júliovi Caesarovi, rímskemu vojvodcovi, politikovi a spisovateľovi, by v škótskej Gaelčine znel: tha na dìsnean air an roiligeadh. Je to práve Július Caesar, ktorému sa pripisuje začiatok písomnej histórie Veľkej Británie. Vo svojich Commentarii de Bello Gallico opisuje svoje vojenské ťaženia na územia obývané Galmi (keltskými kmeňmi) v Západnej Európe. Jedná sa nie len o významné opisy ľudí, kultúry a geografie, ale aj o opis bitiek a intríg, ktoré sa odohrali počas deviatich rokov bojov. No pre mnohých Rimanov bola Británia len ostrov ležiaci za oceánom na okraji známeho sveta. Zrejme nikto z vtedy žijúcich Rimanov netušil, že v Británii existuje Stonehenge – kruhová stavba z obrovských kameňov, ktorá vznikla o 2500 rokov skôr, ako samotný Rím. Prvými známymi obyvateľmi Británie boli keltské kmene a práve o nich bude nasledujúci rozhovor. Jan Hrdina je český publicista, fotograf a cestovateľ. Je autorom literatúry faktu, zaoberá sa dejinami antického sveta a raného a vrcholného stredoveku západnej Európy, najmä Británie a zvlášť históriou a kultúrou Škótska Skotský svět – Jan Hrdina (skotskysvet.cz).
O Keltoch je známe, že sa nerozširovali len dobývaním, ale aj kultúrnou integráciou. Keď cestovali v skupinách po Európe, komunikovali s inými kmeňmi a národmi, zdieľali svoj jazyk, kultúru a mytológiu.
Akého pôvodu boli Kelti, z ktorej časti sveta prišli do Európy a v ktorom storočí? Donedávna široko akceptované vysvetlenie o stredoeurópskej pravlasti Keltov je spochybňované americko-britským historikom a jazykovedcom Johnom Kochom, ktorý má o pôvode prakeltov iné vysvetlenie…
Aniž bych chtěl zpochybňovat odbornost profesora Kocha, jeho teorie o původu Keltů na Iberském poloostrově je poněkud kontroverzní a vychází především z lingvistického výzkumu. Jenomže hmatatelné archeologické nálezy svědčí o něčem trochu jiném. Keltskou pravlast lze vymezit oblastí západních, středních a jižních Čech, Rakouska, jihozápadu Německa a východní Francie, odkud se keltské etnikum začalo nezadržitelně šířit do všech světových stran. Přes Galii (Francii) na Iberský poloostrov, kde se nejprve utkali a poté smísili s Ibery a odtud se pak část Keltů vypravila dál přes moře do Irska, zatímco přes kanál La Manche se dostali Keltové do Británie. A část jich samozřejmě zůstala doma, tedy i na českém území. To se bavíme o době halštatské, která je vymezena 7. – 4. stoletím před Kristem. Keltové, jak je chápeme nejčastěji, pak spojujeme s následující dobou laténskou. Utváření jednotlivých keltských skupin mělo samozřejmě svá specifika a v některých částech Evropy pak skutečně docházelo k promísení Keltů se starými předindoevropskými etniky.
Ktoré keltské kmene prišli až do Británie?
Není mnoho kmenů, o kterých to můžeme říci, obecně ale platí, že Keltové přišli na Britské ostrovy z kontinentu. Někteří z dnešní Francie, jiní ze Španělska a Britské ostrovy postupně téměř ovládli. Původní obyvatelé, jen z části ovlivněni keltskou kulturou se udrželi ve Skotsku a historie je zná jako Pikty.
Jistě to víme jen o kmenech Belgů a Atrebátů, kteří do Británie přišli z Galie. U Belgů navíc není vyloučené, že postupně pronikli i do Irska, kde se objevují v mytologii jako Fir Bolgové, jedna z osidlovacích vln, o níž se v mýtech vypráví.
Vieme v súčasnosti povedať kto, kedy a načo postavil Stonehenge?
Pokud jde o Stonehenge, čas od času se objeví nová skutečnost, která nás v poznání účelu a původu této megalitické stavby posune dál. Stonehenge rostlo víc než tisíc let, postupně se rozrůstalo. Nejstarší fáze spadá do neolitu, do doby kolem roku 3100 př. Kr., poslední zásahy jsou z doby bronzové kolem roku 1600 př. Kr. Už jsem četl řadu teorií o účelu Stonehenge a jistě nebyl jen jeden. V jeho okolí je velký počet hrobů, mohl tedy sloužit jako centrální chrám. Velmi významný chrám, možná místo s magickou mocí, které mělo uzdravovat podobně jako třeba Lourdy. Z kosterních nálezů totiž víme, že se sem putovalo z velké dálky; ze Středomoří, Německa nebo Bretaně. Podobně jako u jiných megalitických památek, i zde je také třeba počítat i s účelem astronomickým.
Ak Kelti prišli do Británie až v 7 – 4 st. p.n.l., kto potom postavil Stonehenge? Predsa Stonehenge je spájaný najmä s Keltami…
Představa Keltů jako stavitelů megalitických staveb patří dobám romantismu. Jak jsem již říkal, Stonehenge vznikalo postupně v průběhu tisíciletí. Keltové Stonehenge při svých obřadech mohli využívat, avšak ti, kteří ho stavěli, žili o mnoho dříve. Šlo o nám málo známou neolitickou kulturu, někdy se mluví o tzv. megalitické civilizaci (Megalit – Wikipédia (wikipedia.org).
Podľa povesti, na severe Británie žil keltský kmeň, ktorý si hovoril Jastrabí ľudia, ich náčelníkom bol Seabhag (v gaelskej Škótčine znamená jastrab). Tento kmeň úspešne odrazil Rímske légie za čias Caesara a aj neskôr už spoločne s inými keltskými kmeňmi vedenými Cassivellaunom dokázali Rímu vzdorovať. Máme dochované archeologické alebo nejaké iné pramene z tejto doby hovoriace o hrdinskej obrane Keltov pred Rímom?
Caesarova výprava do Británie byla především demonstrací síly, o snaze ostrov dobýt nemůže být řeč. Téměř o sto let později se ale Římané vrátili, aby ostrov připojili k impériu. Římská invaze do Británie, stejně jako další vojenské akce, které měly vést k podmanění celého ostrova jsou poměrně dobře zdokumentované římskými historiky. Z doby invaze máme vyprávění o odboji náčelníka Carataca. A například Tacitus v porovnání s jinými, docela podrobně popsal tažení Julia Agricoly do dnešního Skotska, tehdy Kaledonie, včetně různých bojů. Za zmínku určitě stojí noční útok domorodců na římské ležení či popis bitvy u Mons Graupia. Archeologicky pak máme doloženo na různých místech třeba obléhání britonských pevností římskou armádou.
Podľa zmienenej povesti sa zvesť o Ježišovi Kristovi dostala až k Jastrabím ľuďom na severe, ktorí svoju vieru uchovávali, rozšíriac ju aj na ostatné keltské kmene. A mala to byť práve táto viera, ktorá im pomáhala vzdorovať proti rímskym légiám. Podľa oficiálnych zdrojov, kedy a ako sa dostalo Ježišovo učenie (nie v cirkevnom zmysle) ku keltským kmeňom v Británii?
Nevím, z jakého zdroje pocházejí informace o Jestřábích lidech a jejich víře v Krista, ale určitě to nebyl důvod, proč se jim dařilo odolávat Římanům. Během několika desetiletí si Římané podrobili skoro celý ostrov, dlouhodobý úspěch neměli pouze na severu, kde legiím odolávali Piktové, původní obyvatelé Skotska. Křesťanství se šířilo mezi britské kmeny několika způsoby; z jihu oficiální cestou, kdy v 5. století navštívil Británii biskup Germanus z Auxere a pak také nezávisle z Irska. Značného ohlasu se v Británii dostávalo také pelagiánství, kterou ale katolická většina považovala za kacířské.
Čo konkrétne sa dochovalo o vyššie spomínanom nočnom útoku oproti oveľa väčšej presile?
Noční útok na římské ležení, stejně jako mnoho dalších příhod z Agricolova tažení popisuje dějepisec Tacitus. Právě díky němu víme mnohé o dobývání severu Británie Římany a známe také jméno vůdce domorodého odporu. Byl jím Calgacus, který se s Římany utkal v bitvě u místa zvaného Mons Graupius.
Jednou z najznámejších keltských osobností bola kráľovná Boudicca. Aký bol jej príbeh?
Příběh královny Boudiccy je jedním z nejdramatičtějších v dějinách římské Británie. Boudicca byla královnou kmene Icenů, který patřil k těm, kteří se Římu poddali bez boje a spolupracovali. Když zemřel král Prasutagus, odkázal polovinu svého území císaři Neronovi a polovinu své ženě, královně Boudicce a svým dcerám. Jenomže římský správce odkaz nerespektoval a chtěl se sám obohatit. Když Boudicca vznesla protest, byla zbičována a její dcery znásilněny. Mezi Iceny propukl spravedlivý hněv a královna z něj rozdmýchala krvavou vzpouru, k níž se připojily i okolní kmeny. Staré křivdy a touha po odplatě za kruté zacházení vyplul na povrch v plné síle. Královna stanula v čele obrovské britonské armády, která zcela vyplenila a vyvraždila římská města Camulodunum, Verulamium a Londinium a v bitvě téměř zničila IX. legii. Nakonec bylo povstání poraženo a provincie zpacifikována.
Aké je v súčasnosti keltské povedomie v Británii? Používajú Škóti, Íri a Walesania svoj jazyk?
Keltský odkaz je pevnou součástí britské identity, samozřejmě ale záleží na tom, v jaké z historických zemí jste. Ve Walesu, Skotsku i Irsku je keltská kultura stále živá, prvky keltské kultury jsou pevnou součástí živé tradice i všedního života. V Anglii to tak intenzivní není, přece jen anglosaská přítomnost, následovaná Normany vykonala své. A v keltských zemích žijí i keltské jazyky. V Irsku je to Irština, ve Skotsku skotská Gaelština, na ostrově Man je to jazyk Manx a ve Walesu se běžně mluví Welštinou. Jsou to živé jazyky, kterým se v posledních letech dostává větší podpory a roste i počet lidí, kteří jimi hovoří. Nejen na Britských ostrovech, ale i jinde ve světě.
