Artur Zatloukal – Klimatická zmena.

Suchá, záplavy, požiare, hurikány, topenie ľadovcov, zvyšujúca sa globálna teplota, zvyšujúca sa hladina oceánov, prudké teplotné výkyvy. Väčšina ľudí si začína uvedomovať, že sa niečo deje. V spoločnosti narastá chaos a napätie. Problémy vo vzťahoch, v zamestnaní, v rodinách sa stupňujú, stresu, psychických a zdravotných problémov je stále viac. Vývoj techniky ide dopredu, no času máme stále menej. Sme menej šťastní, spory narastajú a riešení je stále menej. Čo sa to vlastne deje? Na otázky odpovedal Ing. Artur Zatloukal, bývalý redaktor časopisu Svět Grálu, konateľ Nakladatelství Poselství Grálu s.r.o..

Je možné súčasný vývoj našej civilizácie zmeniť veľkou politicko-ekonomickou premenou spočívajúcou v nahradení súčasného systému (zvrhnutím kapitalizmu), ktorý neustálym rastom ničí planétu, ako o tom uvažuje napr. známy ekologický a politický aktivista George Monbiot
(https://www.theguardian.com/commentisfree/2019/apr/25/capitalism-economic-system-survival-earth)? Alebo je to skôr o konzumnom spôsobe života, teda o ľuďoch – jednotlivcoch (o prístupe každého jedného)?

Viníkem neutěšeného stavu není kapitalismus, ale chování lidí, jejich osobní přístup. Základní principy kapitalismu nejsou nesprávné: respekt k osobnímu vlastnictví – nikdo vám je nemůže bezdůvodně sebrat; motivace pro činnost – budete odměňováni úměrně užitečné práci; soutěž na trhu – musíte se snažit o co nejlepší výrobky ve vztahu k ceně. K tomu navíc velká osobní svoboda bez rozsáhlých zákazů a příkazů – na rozdíl od všech ostatních dosavadních režimů.
Že se kapitalismus zvrhává v zákon vlčí smečky, zaviňuje pokleslý sobecký a vypočítavý postoj lidí, jaký je dnes většinově běžný. S takovými cihlami však nelze vybudovat žádnou, vskutku žádnou stavbu, ať ji navrhnete jakkoliv promyšleně.
Ptáte se na nahrazení kapitalismu. Nahrazení čím? Komunistická Čína planetu neničí? Dnes se v západním světě koketuje s neomarxismem, 18 % přednášejících společenské vědy na universitách v USA jsou marxisté¹, levicová učení o „třídní spravedlnosti“ se vyučují na západoevropských universitách. Pojem „socialismus,“ kdysi v USA považovaný za ošklivé slovo, má dnes podporu 31 % obyvatelstva². Hlavní ideou socialismu je rovnost všech lidí, která se uskutečňuje přerozdělováním od těch, co se dopracovali k majetku k těm, kteří se ho nedopracovali; protože obojí „jsou si rovni“.
Ale lidé si nejsou a nikdy nebyli rovni, liší se nesmírně ve sklonech, schopnostech, zralosti, zdravotních dispozicích, sociálních podmínkách. Jiné alternativy kapitalismu, třeba samospráva pracujících, jsou stejně tak závislé na jednotlivých cihlách stavby, tedy na mravnosti jednotlivců, jejich odolnosti proti sobectví, korupci a podvodům.
A konečně pojem „svrhnutí“. Dobrovolně se nikdo z vládnoucích a majetných svých privilegií nevzdá, nepřipustí to. Od temné nakvašenosti davů a mávání praporem revoluce je už pak jen krok k destrukci, k protestům, stávkám, bouřím, zapalování aut a vytloukání oken… a končí to další nespravedlností. „Převraťte společnost čímkoliv navrch; chudí padnou zase ke dnu a nanejvýše k nim přibudnou jiní,“ napsal Karel Čapek roku 1924 v proslulém článku „Proč nejsem komunistou“.

Aká je teda cesta k záchrane súčasnej klímy?

Žádná z těch, o kterých jsme se zmínili. Dnes neexistuje síla, která by otočila kormidlem chování naprosté většiny lidí. Z těch sedmi miliard obyvatel planety bude většina i nadále jednat tak, jak je to pro ně výhodné, s ohledem na okamžitý zisk a okamžité výhody. A snahy velké části ostatních lidí budou stejně nesoudné a neproveditelné jako dosud – už dnes se hovoří o „zeleném náboženství“, rozuměj zeleném fanatismu, který chce zalátat jedny ekologické díry a přitom mu jinde vzniknou nové, ještě větší.
Chceme-li najít řešení této pochmurné situace, musíme přibrat ke dvěma rozměrům svého uvažování – totiž vlevo, vpravo, dopředu dozadu – ještě třetí rozměr, tedy vzhůru. Co je kořenem dnešního kritického stavu, cože nás to zavedlo do této slepé uličky? Dovolte mi ocitovat z knihy Poselství Grálu od německého autora Abd-ru-shina:
„Pomyslite si na všetky tie národy, ktoré už museli padnúť, len čo došli k rozkvetu, k vrcholnému bodu rozumu. Z rozkvetu vyrastajúce plody boli všade tie isté! Nemravnosť, nehanebnosť a nestriedmosť v najrôznejších podobách! K tomu sa nezadržateľne pripojil úpadok a zánik.“³
Postupně se zpochybňují, destruují jedna za druhou základní ideály a hodnoty života…, dnes je na řadě pojem muže a ženy a podstata osobnosti člověka vůbec.
Dospějeme-li k vědění o uspořádání světa, o zákonitostech, které do něj vložil Stvořitel, rozuměj vědění o Boží vůli ve vesmíru, pochopíme, že tato destrukce bude i nadále pokračovat a přestaneme se nad ní rmoutit a přestaneme se snažit o nápravu světa nějakým souborem opatření. Stručně shrnuto – ta situace nemá řešení.
A nyní to nejdůležitější: Co tedy dělat?
Zaprvé – uvědomme si, že tento trend nezměníme a společnost nezachráníme. Přivazovat se na protest řetězy ke kolejím nebo ke stromům jsou revoluční počiny, zavánějící jako každé buřičství spíš destrukcí než výstavbou. Netraťme tedy síly na boj s větrnými mlýny, které těmito prostředky beztak nezastavíme.
Zadruhé – neklaďme si otázky, jak bych zachránil planetu a co bych dělal, kdybych byl prezidentem USA nebo Ruska; ptejme se každý, co budu dělat já jakožto já osobně, člověk postavený do Božího světa. Tenhle Boží svět nezačíná hmotou, ale přesahuje vzhůru do dálav ke zdroji života, kde neexistuje nic jiného než láska, spravedlnost, moudrost. Oknem do toho světa nahoře je naše cítění, lidskost, svědomí a sem patří i naše myšlení a smýšlení.
Jestliže se tedy Vy, já, aspoň někteří z nás budeme upřímně snažit žít podle Boží vůle v každodenním svém působení, utvoříme most k ozdravění a polepšení toho neutěšeného dnešního stavu. Je to, pravda, jen malá kapka, ale také jediná cesta k polepšení nás samých i naší planety. Vezměte kvalitního, o dobro se snažícího člověka, postavte ho kamkoliv ve společnosti – bude na něj spolehnutí, nebude brát úplatky ani poškozovat jiné, lidé kolem něj mu budou bližními; lékař nebo pekař – bude ho těšit dobře odvedená práce, protože mu uvnitř neustále doutná touha, s prominutím, po království Božím.
K tomu potřebujeme nejvyšší hodnoty, na které si může člověk sáhnout: je to touha, touha po čistém světě, po ideálech. Tuhle touhu má dnes v sobě – naštěstí – nemálo lidí.
Zadruhé se dnes ale neobejdeme bez vědění. Vědění o uspořádání světa, o Boží vůli, o Jeho zákonech ve světě, o tom, co po nás Stvořitel žádá, abychom byli šťastni uprostřed jeho díla. Každá jiná cesta vede a povede do zkázy, jejíž jednou formou jsou právě kritické přírodní jevy, stejně jako krize společnosti a krize lidství vůbec. Mnohé z toho vědění nalezneme v Bibli a v církvích; ale mnohé z všeobsáhlé moudrosti Boží zůstává jako dluh.
Například reinkarnace, kterou všechny křesťanské církve odmítají, je chybějícím kamínkem v mozaice obrazu světa. V okamžiku, kdy si připustíme, že nejsme na světě poprvé, ale že se rodíme do takových poměrů, jaké jsme si svými předchozími životy připravili, se nám rozsvítí světlo v tmavé místnosti a naráz vidíme souvislosti tam, kde jsme předtím neřešitelně tápali. Najednou je jasné, že si nejsme všichni „rovni“, ale že se rodíme do takového národa, takové doby, k takovým rodičům a s takovým duševním i tělesným vybavením, jaké jsme si vysloužili předchozím chováním a jaké potřebujeme k dalšímu uzrávání.
Nebo představa Stvořitele jako všeodpouštějícího Boha, který jen čeká, že ho budeme prosit o smilování, zcela odporuje skutečnému vědění o něm. Představme si Mocnost, která jediným dechem stvořila vesmír s miliardami galaxií, a představme si sebe jako zrníčko máku. Každý z nás se zde musí sám a energicky snažit, aby pochopil Stvořitelovu vůli a stal se co nejlepším člověkem, aby odkládal své chyby a slabosti, aby byl dobrým a spravedlivým spoluobčanem. Tak se stane hodným jeho lásky, radostným, hrdým člověkem podle Jeho vůle, obdrží ochranu a pomoc.

Vlády chcú „trvalo udržateľný hospodársky rast“. OECD a Svetová banka hovoria, že chcú „len“ 3 % ročne (rast HDP), čo je ale za 24 rokov zdvojnásobenie… Už teraz však z prírody čerpáme zdroje za hranicou jej schopnosti obnoviť ich, teda vedome žijeme na „ekologický dlh“ a v horizonte štvrť-storočia chceme rast ekonomiky ešte zdvojnásobiť…

Chybí vůle ke změně. Vzpomeňme na Čapkovu Válku s mloky, divadelní hru sice smyšlenou, ale hořce pravdivou: Mloci likvidují kus po kuse zemskou pevninu, a továrny jim k tomu stále dodávají trhaviny, protože na tom vydělávají. Ačkoliv tak časem samy skončí pod vodou.

Globálne sa doprava podieľa na emisiách skleníkových plynov “len” 14%-ami. Nie je to málo, ale väčší problém údajne leží v energetike. Tá sa má podieľať na emisiách 35%-ami, poľnohospodárstvo, lesníctvo a iné využívanie pôdy 24%-ami, priemysel 21%-ami a zvyšných šesť percent pripadá na stavebníctvo. Čo by mohli/mali ľudia robiť pre „návrat“ späť pred hranicu obnoviteľnosti prírodných zdrojov pri neustálom raste populácie (https://www.worldometers.info/sk/)?

Příčinou neřešitelných ekologických problémů nejsou elektrárny. Příčinou je nikdy nevídaná spotřeba elektřiny a tepla naší civilizací. Potřebujeme ohromující množství energie, abychom žili v pohodlí a užívali si všechny ty báječné vynálezy, které nám zpříjemňují a usnadňují život. A tyto báječné vynálezy je navíc třeba také vyrobit – v chemickém průmyslu, metalurgii, strojírenství, v elektrotechnickém, automobilovém průmyslu… celé to dohromady je obrovitý kolos ozubených koleček, spotřebovávajících elektřinu, páru, plyn a ropu.
A tohle závratné množství energie je třeba taky vyrobit – tak, jak to umíme, tedy nedokonale. V uhelných elektrárnách? Produkují skleníkový plyn a povrchové doly mění krajinu v pustinu. V atomkách? Jsou potenciálně nebezpečné a produkují radioaktivní odpad. Plynové elektrárny? Plyn je drahé palivo, v současné době jsou plynové elektrárny v Česku i na Slovensku z ekonomických důvodů mimo provoz. Vodní elektrárny? Báječná věc, ale v Česku vyrobí jen 3 % elektřiny, na Slovensku jste bohatěji obdarováni vodními toky, tam je to přes 10 %. Sluneční a větrné elektrárny? Znamenité, ale vyrábějí, jen když svítí slunce a fouká vítr. To znamená, že každou vteřinu musí být v záloze připraven dostatek klasických elektráren, aby okamžitě přebraly chybějící výkon. Biomasa? V roce 2017 musela EU přehodnotit své fantastické, řekněme raději nesmyslné plány, protože tak ohromné množství biomasy není kde vzít.
Po havárii ve Fukušimě vyhlásili němečtí politici hrdě odstoupení od jaderných i uhelných elektráren. Cožpak o to, to se snadno z tribuny vyhlásí, ale odborníci nemají jasno, jak elektřinu vyrobí. 40 % německého instalovaného výkonu ve větrnících si vyrábí proud nárazově podle povětří a vynořuje se hrozba blackoutu, totálního výpadku elektrické sítě, který může trvat hodiny až dny. Cožpak my v domácnostech, my si to odsedíme při svíčkách, ale pro průmysl by to byla katastrofa.
Stručně shrnuto – ta věc nemá řešení.
A když jste zmínil dopravu – součástí evropské politiky je stálé snižování emisních limitů aut. Politiky to nic nestojí, vesele si získávají sympatie voličů – zatímco konstruktéři už nevědí kudy kam, motory jsou stále komplikovanější a sofistikovanější, a ani to už nestačí. Nakonec se došlo k elektromobilům, stejně nepromyšleně jako u biomasy. Bývalý ředitel Škodovky Kulhánek jim předpovídá do dvou let kolaps, a není sám: „V Německu uzavřou uhelné elektrárny, jaderné elektrárny, a přitom chtějí mít zemi plnou elektroaut. Tak nevím, kde tu elektrickou energii chtějí brát.” Navíc dodává: „Možná, že se někdy Evropská komise a Evropský parlament chytnou za hlavu a uvědomí si, že když na snižování emisí zbytek světa kašle, tak oni tím svým důrazem mohou dostat Evropu úplně na kolena. Budou spokojení s tím, jak se ekologizace daří, a přitom z Evropy udělají skanzen.”
Co bychom tedy měli dělat, lidé? Už jsme si řekli, že radikální a smysluplný celospolečenský obrat je dnes vyloučený. Zbývá každému z nás chovat se jak možno šetrně, umírněně v užívání energie a všech vymožeností civilizace. Neplýtvejme. Uvědomme si, že máme každý z nás mnohem víc, než potřebujeme k naplnění duchovního cíle svého bytí na zemi, a jestli k tomu máme navíc i teplou vodu v koupelně, topení v bytě a auto před domem, poděkujme pokorně a neplýtvejme. Ve výsledku to bude jen malá kapka úspor, ale ve hře je i náš vnitřní postoj, který pomáhá držet zemi, aby nepadla. Můžeme k tomu vychovávat i své děti a staneme se tak ostrůvkem naděje, aniž o tom budeme vědět.

V súčasnosti existujú medzi ľuďmi v zásade dva názory na klimatickú zmenu. Prvý je, že zmenu zapríčinil hlavne človek svojou činnosťou. Podľa druhého sú za otepľovaním hlavne pravidelne sa opakujúce cykly Zeme alebo Slnka. Sem-tam tiež však počuť názor, že k súčasnej zmene klímy dochádza aj následkom dejov, ktoré nedokážeme presne obsiahnuť; dejov, ktoré majú priniesť zvrat vo vývoji (terajšom smerovaní) ľudstva, teda koniec súčasnej a príchod „novej epochy“. Aký je Váš názor?

Mám-li být pravdivý, tak nevím, jestli za oteplování planety může technická lidská činnost, nebo přírodní cykly. Stejně jako to najisto neví nikdo z vědců.
Jsem si však jistý, že niterný postoj a chování člověka má veliký vliv na děje v přírodě. Dostali jsme jako nejvyšší tvorové na Zemi přírodu k užívání a měli jsme ji přeměnit v odlesk ráje. Namísto toho jsme z ní učinili chlév, a podle Božího zákona zpětného působení se k nám následky musejí vracet.
Jednou z důležitých zvěstí v knize Poselství Grálu je sdělení, že právě nyní se nacházíme v rozhodujícím období Posledního soudu. Ten neprobíhá podle církevních představ, neotevírají se hroby a andělé netroubí v oblacích, ale děje se zcela přirozeným působením přírodních zákonů: ke každému člověku se zrychleně vracejí plody jeho dosavadního působení, dobré i zlé. A protože většina lidstva zasadila sémě zlé, vracejí se k němu důsledky ve zlé formě, v mnohonásobném poměru jeden klas k jednomu zrníčku. Máme proto očekávat přírodní otřesy a katastrofy, jakých na zemi dosud nebylo. Nelze se jim vyhnout a nelze jim uniknout. Ale můžeme je pokorně přijmout jako spravedlivý projev vůle Stvořitele světa.
A ještě jedna věc, jedna významná útěcha pro nás: Budeme-li se upřímně a v pokoře snažit žít podle Boží vůle, pak se nám důsledky Božího soudu sice zcela nevyhnou, ale postihnou nás v mírnější formě. I to spočívá ve spravedlnosti Boží.

[1] Štúdia z r. 2006, citované v Douglas Murray: The Madness of Crowds, Bloomsbury Publishing Plc, 2019, str. 58
[2] Prieskum agentúry Fox News z konca roku 2019. Citované v Maria Vultaggio: Socialism Slightly Increases but Capitalism Is Still Preferred, https://www.statista.com/chart/20340/socialism-capitalism-us
[3] Abd-ru-shin, Vo Svetle Pravdy · Posolstvo Grálu: Bolo raz…!, 1998, tretie vydanie, str. 90.

Londýn, Westminsterská katedrála, symbolické vyjadrenie posledného súdu, mozaika, zač. 20 st.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.